Etický kodex
Klubu švýcarských salašnických psů z. s.

Tato pravidla jsou určena chovatelům, majitelům i příznivcům Klubu švýcarských salašnických psů z.s.  (KŠSP).

1. Každý člen Klubu by měl co nejlépe naplňovat poslání a cíle Klubu uvedené ve stanovách Klubu.
    
2. Členové Klubu při propagaci svých psů uvádějí vždy pravdivé údaje, neznevažují a nepomlouvají jiné členy Klubu.
    
3. Chov je veden v souladu s řády, předpisy a směrnicemi FCI, ČMKU a Klubu.
    
4. Majitelé se ke svým psům chovají v souladu se zákonem o veterinární péči a zákonem na ochranu zvířat proti týrání v aktuálním znění. 
    
5. Majitel psa či feny nesmí vědomě produkovat štěňata bez průkazu původu a chov by měl být v souladu se standardy KŠSP.
    
6. Při prodeji štěňat by měl chovatel a nový majitel štěněte uzavřít smlouvu, která by měla předejít případným pozdějším problémům. Pokud dojde k situaci, která ve smlouvě o krytí nebo ve smlouvě o prodeji štěněte nebyla uvedena, je věcí obou účastníků smlouvy se s ní vzájemně vypořádat.
    
7. Chovatel prodává socializovaná, zdravá štěňata, minimálně ve věku 56 dnů. Pokud prodává štěně s jakoukoliv vadou či defektem, musí o tom nového majitele informovat.
    
8. Jestliže bude u jedince nebo u jeho potomků zjištěna genetická vada, je povinnosti majitele tuto skutečnost nahlásit také poradci chovu.
    
9. Majitel se zavazuje, že k chovu nebude používat psy s genetickou vadou a to i v případě, že tyto vady byly odstraněny chirurgicky nebo kosmeticky.
    
10. Je nepřípustné prodávat nebo darovat psa do komerčních prodejen, překupníkům nebo laboratořím.
     
11. Majitel ŠSP se zavazuje, že pokud svého psa či fenu nebude moci z vážných důvodů dále vlastnit, pokusí se jim sám, případně s pomocí Klubu či chovatele, najít nový domov.
     
12. Jednání a rozhodování členů výboru, chovatelské a  revizní komise nesmí vést k vlastnímu prospěchu.
     
13. Jestliže člen Klubu zjistí, že tento Etický kodex je někým porušován, měl by tuto skutečnost nahlásit výboru Klubu. Další postup vyplývá ze Stanov KŠSP.
     

Vždy, i v situacích, které nejsou v předcházejících bodech popsány, je třeba jednat především v zájmu slušného chování a také v zájmu klubu.

Zápisní řád Českomoravské kynologické unie

PREAMBULE

1. Cílem Českomoravské kynologické unie (dále jen „ČMKU“) je chov čistokrevných plemen psů s průkazem původu, při zachování biologického zdraví každého jedince a charakteristických vloh a vlastností specifických pro jednotlivá plemena, tak, jak jsou popsána jednotlivými standardy FCI nebo národními standardy v případě plemen FCI dosud neuznaných.
2. Zápisní řád ČMKU je základní normou pro chov plemen psů začleněných do ČMKU plně respektující Mezinárodní chovatelský řád FCI.
3. S chovatelstvím je neslučitelný chov jakéhokoli plemene bez průkazu původu vydaného národní kynologickou organizací zastřešenou FCI a podpora tohoto konání. S chovatelstvím je též neslučitelné překupnictví psů a jeho podpora.
   Štěňata i dospělí psi mohou být předáni novému nabyvateli pouze přímo od chovatele nebo předchozího majitele, nikoli prostřednictvím třetí osoby; výjimku tvoří smluvně zajištěný přepravce. Není povolen prodej v obchodech, na burzách, tržištích a prostřednictvím výkupu.
4. Ve věcech tímto řádem neupravených platí ustanovení mezinárodního chovatelského řádu FCI a související legislativy jakožto vyšší závazné normy.
5. Tento Zápisní řád ČMKU doplňují směrnice, které upravují podrobnosti podle právního řádu České republiky a potřeb ČMKU.

Celé znění zápisního řádu naleznete zde:

• Zápisní řád Českomoravské kynologické unie (cmku.cz)

Není zcela jasné, jak canisterapii správně a jednoznačně definovat. Terminologie je nejen v ČR, ale i ve světě nejednotná. Termín „canisterapie“ vznikl spojením dvou slov: „canis“ (latinsky - pes) a „terapie“ (řecky - léčba). Je jednou z forem zooterapie, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického kontaktu s člověkem. Uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít. Například při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími pacienty a při práci s mentálně, tělesně, smyslově, emocionálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi.

Pes jako společník může rozlišnými způsoby pomáhat člověku překonávat různé bariéry, je partnerem k rozhovorům, jelikož má čas vyslechnout, nekritizuje a neposmívá se.

Pes s terapeutickým posláním rozvíjí dětskou fantazii, uspokojuje citové potřeby a potřebu tělesného kontaktu. Významným partnerem je pes pro staré lidi, kdy zmírňuje pocit osamění, udržuje seniora v činnosti a zlepšuje komunikační prostředí mezi lidmi a personálem v domovech stáří. Canisterapeutický pes se uplatňuje i ve fyzioterapii a to formou tzv. polohování, kdy díky vyšší tělesné teplotě psa prohřívá spastické svaly klientů. Díky tomu je při následné rehabilitaci klient uvolněný, prohřátý a cvičení je efektivnější. Nezanedbatelný je i relaxační a emoční prožitek klienta.

Výběr a příprava psa pro canisterapii

Na pozdější uplatnění psa jako koterapeuta má vliv už chovatel, protože právě v rané vývojové fázi štěněte se rozhoduje, zda bude zdravě sebevědomé a důvěřivé a vydá se na svou cestu životem bez bázlivosti a špatných zkušeností.

Při přípravě (výcviku) štěněte pro canisterapii je důležité zvykat jej na co nejvíce podnětů z okolí. Štěně se musí u chovatele a následně u nového majitele setkávat s nejrůznějšími zátěžovými situacemi, zvuky, pachy a dalšími vjemy. Díky dobře zvládnutému období socializace ze štěněte vyroste klidný a vyrovnaný jedinec. Psovi, který je kontaktní k cizím lidem, který unese velkou psychickou zátěž (neustálý halas, náhlé pohyby, nečekané doteky a objetí, nekonečné drbání a hlazení, neumělé česání, případně nošení v náručí), nečiní problém uplatnění v canisterapeutické praxi.

Základním požadavkem pro kontakt psa s klientem je úspěšné složení zkoušek canisterapeutických týmů. Pes musí být naprosto zdravý a v dobré fyzické i psychické kondici.

Pro psa je terapeutické sezení psychicky velmi náročná práce, a proto

• musí mít možnost následného odreagování se
• musí vyrůstat a žít v přátelském prostředí v harmonické rodině s jasnými vztahy, mít jednoho stálého pána, kterého dobře zná a který dobře zná jeho.
• je třeba znát jeho specifické potřeby a dbát na welfare psa.

Pro canisterapeutickou práci jsou mimo jiné velmi vhodní i salašničtí psi.

Jana Dohnalová
předsedkyně sdružení Aura Canis
www.auracanis.cz

Výcvik záchranářských prací je velmi všestranný a při správném vedení je možné se mu věnovat se všemi plemeny salašnických psů.

Samozřejmě, že prvním předpokladem pro eventuelní složení různých stupňů záchranářských zkoušek je základní ovladatelnost a poslušnost, která by ovšem už měla být samozřejmostí pro ty, kteří chtějí něco se svými psy dělat.

Po přečtení zkušebního řádu je možné si udělat celkem podrobný obrázek o tom, co všechno se může pes-záchranář učit a jak obtížné některé cviky jsou. Ať už je to plošné vyhledávání, náročné vyhledávání v sutinách, pachové práce nebo speciální vyhledávání v lavinách nebo zachraňování tonoucích a různě na pomoc odkázaných lidí ve vodě a na plavidlech.

Jak již bylo mnohokrát řečeno a napsáno. Každá činnost, kterou se svým psem děláte, je pro něj, při správném vedení, velkou zábavou a psi se na tyto společně strávené okamžiky velmi těší. Kdokoliv by měl zájem se se svým psem záchranným pracem věnovat, může se obrátit na záchranné brigády v ČR nebo i v rámci Evropy a nebo na různé kynologické kluby, které se tímto výcvikem zabývají.

Mezinárodní zkušební řád pro záchranné psy ( IRO ) (word 368 KB).