Výcvik - canisterapie

Není zcela jasné, jak canisterapii správně a jednoznačně definovat. Terminologie je nejen v ČR, ale i ve světě nejednotná. Termín „canisterapie“ vznikl spojením dvou slov: „canis“ (latinsky - pes) a „terapie“ (řecky - léčba). Je jednou z forem zooterapie, která používá obecně zvířat k různým formám terapeutického kontaktu s člověkem. Uplatňuje se zejména jako pomocná (podpůrná) psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít. Například při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími pacienty a při práci s mentálně, tělesně, smyslově, emocionálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi.

Pes jako společník může rozlišnými způsoby pomáhat člověku překonávat různé bariéry, je partnerem k rozhovorům, jelikož má čas vyslechnout, nekritizuje a neposmívá se.

Pes s terapeutickým posláním rozvíjí dětskou fantazii, uspokojuje citové potřeby a potřebu tělesného kontaktu. Významným partnerem je pes pro staré lidi, kdy zmírňuje pocit osamění, udržuje seniora v činnosti a zlepšuje komunikační prostředí mezi lidmi a personálem v domovech stáří. Canisterapeutický pes se uplatňuje i ve fyzioterapii a to formou tzv. polohování, kdy díky vyšší tělesné teplotě psa prohřívá spastické svaly klientů. Díky tomu je při následné rehabilitaci klient uvolněný, prohřátý a cvičení je efektivnější. Nezanedbatelný je i relaxační a emoční prožitek klienta.

Výběr a příprava psa pro canisterapii

Na pozdější uplatnění psa jako koterapeuta má vliv už chovatel, protože právě v rané vývojové fázi štěněte se rozhoduje, zda bude zdravě sebevědomé a důvěřivé a vydá se na svou cestu životem bez bázlivosti a špatných zkušeností.

Při přípravě (výcviku) štěněte pro canisterapii je důležité zvykat jej na co nejvíce podnětů z okolí. Štěně se musí u chovatele a následně u nového majitele setkávat s nejrůznějšími zátěžovými situacemi, zvuky, pachy a dalšími vjemy. Díky dobře zvládnutému období socializace ze štěněte vyroste klidný a vyrovnaný jedinec. Psovi, který je kontaktní k cizím lidem, který unese velkou psychickou zátěž (neustálý halas, náhlé pohyby, nečekané doteky a objetí, nekonečné drbání a hlazení, neumělé česání, případně nošení v náručí), nečiní problém uplatnění v canisterapeutické praxi.

Základním požadavkem pro kontakt psa s klientem je úspěšné složení zkoušek canisterapeutických týmů. Pes musí být naprosto zdravý a v dobré fyzické i psychické kondici.

Pro psa je terapeutické sezení psychicky velmi náročná práce, a proto

• musí mít možnost následného odreagování se
• musí vyrůstat a žít v přátelském prostředí v harmonické rodině s jasnými vztahy, mít jednoho stálého pána, kterého dobře zná a který dobře zná jeho.
• je třeba znát jeho specifické potřeby a dbát na welfare psa.

Pro canisterapeutickou práci jsou mimo jiné velmi vhodní i salašničtí psi.

Jana Dohnalová

předsedkyně sdružení Aura Canis

www.auracanis.cz