![]() |
||||||
![]() |
||||||
|
|
Velký švýcarský salašnický pes - standard
Velký švýcarský salašnický pes (Grosser schweizer Sennenhund) Standard FCI č. 58 ze dne 5.5. 2003
Země původu: Švýcarsko
Datum publikace platného originálního standardu: 25. 3 2003
Použití: Původně hlídací a tažný pes; dnes také společenský pes, obranář a rodinný pes.
Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Krátký historický přehled: U příležitosti jubilejní výstavy k 25. výročí založení Švýcarské kynologické společnosti (Schweizer kynologische Geselschaft – SKG) v roce 1908 v Langenthalu byli prof. Albertu Heimovi, velkému příznivci švýcarských salašnických psů, představeni dva krátkosrstí bernští salašničtí psi. Profesor Heim v nich poznal původní velké salašnické a řeznické psy, kteří již byli považováni za vymizelé a jejichž předkové byli dříve značně rozšířeni po celé střední Evropě jako řezničtí psi a používali se také jako hlídací a tažní psi a psi k pohánění dobytka. Švýcarská kynologická společnost uznala velké švýcarské salašnické psy jako samostatné plemeno v roce 1909, kdy byli zapsáni do švýcarské plemenné knihy psů (svazek 12). V roce 1912 byl za účelem rozvoje a udržení čistokrevnosti plemene založen samostatný klub pro velké švýcarské salašnické psy – „Klub für Grosse Schweizer Sennenhunde“. Mezinárodní organizací FCI bylo toto plemeno uznáno až 5. února 1939, kdy byl publikován první standard. Dnes se velcí švýcarští salašničtí psi chovají i v dalších evropských zemích, kde jsou vysoce ceněni pro svoji klidnou a spolehlivou povahu a především jako rodinní psi.
Celkový vzhled: Tříbarevný, statný pes silných kostí a dobrého osvalení. Přes svoji velikost a hmotnost prokazuje vytrvalost a dobrou pohyblivost. Pohlavní výraz psů a fen je výrazně odlišen.
Důležité proporce:
Charakteristika: Jistý, pozorný, ostražitý a nebojácný v běžných každodenních situacích. Dobromyslný a přítulný k důvěrně známým osobám, sebejistý vůči cizím; střední temperament.
Krk: Silný, svalnatý, spíše kratší a zavalitý. Žádný lalok.
Ocas: Ve svém nasazení harmonicky navazuje na záď, je poměrně těžký, dosahující až k hleznu. V klidu visící; při vzbuzené pozornosti psa a za pohybu nesen výš a lehce zahnutý nahoru, ale nikdy nekroužkuje ani není nesen sklopený nad hřbetem.
Chody: Ve všech chodech prostorný, stejnoměrný a plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházející z pánevních končetin. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Osrstění: Patrová srst s hustou, středně dlouhou krycí srstí a hustou, pokud možno tmavě šedou až černě zbarvenou podsadou. Krátká krycí srst je při zachování podsady přípustná.
Zbarvení: Typické trojbarevné zbarvení: Základní barva je černá se symetrickými červenohnědými a bílými odznaky. Červenohnědé znaky se nacházejí mezi černou srstí a bílými znaky na lících, nad očima, na vnitřní straně uší, po stranách hrudníku, na všech čtyřech končetinách a na spodní straně ocasu. Bílé znaky se nacházejí na hlavě (lysinka a tlama), na hrdle a hrudi (průběžný znak), na tlapách a na špičce ocasu. Mezi lysinkou a červenohnědými odznaky nad očima by měl zůstat proužek černé. Bílá skvrna na šíji nebo bílý límec se tolerují.
Velikost: Kohoutková výška u psů činí 65 – 72 cm, u fen 60 – 68 cm.
Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.
Vylučující vady:
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||