Appenzellský salašnický pes - historie

Vlastní historie všech švýcarských salašnických psů je poměrně krátká. První zprávy o chovu v dnešním slova smyslu máme až z poslední čtvrtiny 19. století. Je sice nepochybné, že tito psi nebo jejich předkové žijí na území dnešního Švýcarska už podstatně déle, ale jednotlivé rázy od sebe nebyly striktně odděleny. Pokud rozdíly existovaly, byly způsobeny izolací jednotlivých oblastí, např. členitostí terénu, bariérami hor apod.

V současnosti není příliš významné, zda předkové těchto plemen vzešli z molossů a dostali se do Švýcarska s římskými vojáky před více než dvěma tisíci lety, jak je uvedeno v análech, nebo zda pocházejí z velkých a těžkých plemen psů, která se v Alpách chovala odjakživa, jak se předpokládá dnes. Každopádně první zmínku o appenzellském salašnickém psu nacházíme v publikaci Tierleben der Alpenwelt, kde se toto plemeno popisuje jako „jasně štěkající krátkosrstý středně velký vícebarevný salašnický pes“, který „se místy používá jakožto špicovitý typ psa částečně k ochraně salaší, částečně ke shánění stád“.

V roce 1896 byl appenzellský salašnický pes popsán jako samostatné plemeno. První plemenný standard byl vytvořen především díky v té době největšímu chovateli a propagátoru těchto psů Maxi Sieberovi, který položil základ čistokrevnému řízenému chovu. Max Sieber si appenzellského salašnického psa povšiml na výstavách hospodářských zvířat pořádaných ve východním Švýcarsku. Toto plemeno bylo poprvé představeno na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru, kde se předvedlo osm vybraných jedinců. Díky podnětu prof. Dr. Alberta Heima, nadšence pro švýcarské salašnické psy, byl v roce 1906 v St. Gallenu založen „Appenzeller Sennenhund Club, který si kladl za cíl udržet a rozvíjet toto plemeno v jeho přirozené podobě. Cílený chov začal povinným zápisem všech narozených štěňat do plemenné knihy appenzellských salašnických psů.

Jméno dostalo plemeno, stejně jako ostatní švýcarští salašničtí psi, podle oblasti, kde bylo původně chováno. Toto lokální omezení pochopitelně už dnes neplatí a appenzell je chován po celém Švýcarsku i v dalších zemích. Jen je škoda, že tomuto pilnému a aktivnímu plemeni vzaly díky změně způsobu chovu hospodářských zvířat práci elektrické ohradníky a prostorné chlévy. Appenzellští sedláci dnes již bohužel příliš nectí tradici, podle níž patřil ke krásnému dobytku také krásný, pracovitý pes.