Bernský salašnický pes

Standard

Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund – Dürrbächler)
Standard FCI č. 45 ze dne 5.5. 2003

Země původu: Švýcarsko

Datum publikace platného originálního standardu: 25. 3. 2003

Použití: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.

Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.

Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled: Dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.

Důležité proporce:

  • Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10; spíše kompaktní než obdélníkový pes.
  • Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.

Charakteristika: Spolehlivý, pozorný, ostražitý a nebojácný v každodenních situacích; dobromyslný a příchylný vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

Hlava: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.
  Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
Nosní houba: Černá
Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
Pysky: Přiléhající, černé.
Chrup: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
Uši: Středně velké, vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

Krk: Silný, svalnatý, středně dlouhý.

Trup: Silný, kompaktní.
  Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný.
Bedra: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
Záď: Měkce zaoblená
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

Ocas: Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

Hrudní končetiny: Silná stavba kostí. Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
  Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené
Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
Předloktí: Silné, rovné.
Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
  Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.
Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.
Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).
Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

Chody: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Osrstění: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

Zbarvení: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.

  • Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
  • Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
  • Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
  • Toleruje se malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

Velikost: Kohoutková výška u psů činí 64 – 70 cm, ideálně 66 – 68 cm; u fen 58 – 66 cm, ideálně 60 – 63 cm.

Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.

  • Nejisté chování.
  • Jemná stavba kostí.
  • Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
  • Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
  • Osrstění:
    • Vysloveně kadeřavá srst.
    • Vady kresby srsti:
      • Chybějící bílá kresba na hlavě.
      • Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
      • Bílý límec.
      • Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
      • Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
      • Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
      • Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
      • Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
      • Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady:

  • Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
  • Rozštěp nosu.
  • Podkus, předkus, zkřížený skus.
  • Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).
  • Entropium, ektropium.
  • Zalomený ocas, zatočený ocas.
  • Krátká nebo patrová srst.
  • Chybějící trojbarevné zbarvení.
  • Základní barva jiná než černá.

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata.