Fena
Zpravidla 2x ročně hárá. Je to období trvající v průměru 3 týdny a je opravdu nutné fenku hlídat, aby ji nenavštívil nezvaný vynalézavý nápadník. S háravou fenou většinou není možné navštěvovat chovatelské akce, výstavy a soutěže.
U některých fen se občas objevuje tzv. "falešná březost", kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Ta vidí v hračkách, které doma najdou a pak o ně pečují, některé mohou spouštět i mléko.
Jsou většinou menší, jemnější, milejší, lépe ovladatelné. Na procházkách neočichávají každý centimetr půdy. Fena se venčí jen v případě nutnosti a to najedenkrát, takže nejsou zničené stromky a keříky, ale na trávníku se objevují velké zažloutlé skvrny.
V menší míře se mezi nimi objevují dominantní jedinci a "rváči".
Zejména pro začátečníky je vhodnější fenka, která mívá většinou menší snahu dominovat a stát se vůdcem své lidské smečky.
Pes
Dalo by se říci, že platí opak, než je výše uvedeno, přesto vyjmenujme si specifika psů-samců.
Především ho odlišme od feny jeho velikostí, je to typický představitel svého plemene.
Nachází-li se v jejich blízkém okolí háravá fena, jsou podstatně hůře ovladatelní. Taktéž je jejich špatná ovladatelnost v místech, kde se háravá fena venčila.
Dominantních jedinců se najde více mezi psy než-li mezi fenami.
Častěji mají sklony vyhledávat souboje či alespoň dalším psům stejného pohlaví dávat najevo své "vyšší postavení".
Jejich ovladatelnost bývá problematičtější, naopak nezřídka jsou tzv. tvrdší a nekompromisní více než feny. Nelze však tvrdit, že toto je pravidlem.
Zejména díky háravým fenám v okolí mají větší sklony k utíkání a toulání.
Značí si své teritorium a velmi obtížně se jim vysvětluje, že na keře a květiny v zahradě se to nesmí. Taktéž na vycházkách mají snahu označkovat každý roh, patník nebo strom.
Jsou však pejskaři, kteří nedají na psa - samce dopustit. Mají svoje specifika a řada lidí si představuje pod pojmem pes - ne zvířecí druh, ale prostě samce. Proto mají svoje úžasné místo po našem boku.